Jdi na obsah Jdi na menu
 


                   

Polsko (pol. Polska), oficiální název Polská republika (pol. zvuk Rzeczpospolita Polska) je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem (456 km) na západě, s Českem (761,8 km) a Slovenskem (444 km) na jihu, Běloruskem (407 km) a Ukrajinou (526 km) na východě a s Litvou (91 km) a Ruskem (Kaliningradská oblast, 206 km) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři (491 km pobřeží). Polsko je členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny.                                                     

 

 

                  

Polská republika
Rzeczpospolita Polska
Vlajka Polska
vlajka
Znak Polska
znak
Hymna: Mazurek Dąbrowskiego
Motto: Bóg, Honor, Ojczyzna (Bůh, Čest, Vlast) nebo Za wolność Naszą i Waszą (Za naši a vaši svobodu) obě neoficiální'
                                              

Od středověku k rozdělení Polska

Polsko v 10. století

Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. První zprávy o něm pocházejí z roku 962/963 a týkají se knížete Měška I., který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu. Jeho rod, Piastovci, vládl v Polsku až do roku 1370. Roku 1025 se Boleslav Chrabrý nechal jako první polský vládce korunovat polským králem. Roku 1385 bylo smlouvou v Krevě dohodnuto spojení polského království s litevským velkoknížectvím. Na polský trůn usedli litevští velkovévodové z rodu Jagellonců. Toto soustátí existovalo ve formě volné polsko-litevské personální unie až do roku 1569, kdy byla Litva tzv. lublinskou unií těsněji přičleněna k polskému království. K velkému rozkvětu polsko-litevského státu došlo v 16. století. Negativní stránkou bylo přílišné oslabování moci panovníka a velký růst vlivu početné šlechty. V důsledku toho začal být tento stát nazýván Rzecz Pospolita (věc veřejná, překlad latinského res publica). Posilování šlechty a vnitřní rozbroje během 17. století oslabily zemi, takže v letech 1772, 1793 a 1795 si Rusko, Prusko a Rakousko v trojím dělení rozdělily Polsko na základě vzájemné dohody.

Polsko na přelomu 16. a 17. století
Vývoj polských hranic v 1. polovině 20. století

[editovat] Polsko mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem

V letech 18071815 zřídil francouzský císař Napoleon I. na části území předtím zabraným Pruskem a Rakouskem Knížectví varšavské, které se stalo Napoleonovým spojencem. Po jeho porážce bylo zrušeno a na jeho místě bylo zřízeno autonomní Království polské, podléhající ruskému carovi. V roce 1832 však byla jeho autonomie omezena a roku 1866 zcela zrušena. Část obsazená Rakouskem nesla název Království haličsko-vladiměřské (s autonomní vládou od roku 1861). Město Krakov s okolím bylo v letech 18151846 nezávislou Republikou krakovskou (pod patronátem tří sousedních mocností); poté bylo připojeno k Rakousku. Území obsazené Pruskem se nazývalo v letech 18151848 Velké knížectví poznaňské (s omezenou autonomií), poté (pod názvem Provincie Poznaň) byla jeho autonomie rovněž zrušena. Hospodářsky rozvinuté Slezsko náleželo Prusku již od sedmileté války.

Polsko dnes

[editovat] Polsko ve 20. století

Během první světové války po obsazení většiny polského území do té doby patřícího Rusku Německem a Rakouskem bylo na tomto území zřízeno autonomní Polské království jako loutkový stát pod patronátem Centrálních mocností.

Polsko opět získalo skutečnou suverenitu až v roce 1918 po porážce Centrálních mocností. Nezávislost si udrželo i v následné válce se sovětským Ruskem. O své hranice bojovalo též s Ukrajinci, Němci, Čechy a Litevci. Druhá polská republika byla ustavena jako parlamentní republika, avšak kvůli neochotě polských politických stran se dohodnout, nacionálnímu napětí a hospodářským potížím byly polské vlády velmi nestabilní; ozývalo se volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Piłsudski, který provedl puč a zavedl vojenskou diktaturu (tzv. sanační režim), která vedla k politické i národnostní perzekuci a potlačování demokratických principů a práv. Před vypuknutím druhé světové války měl důležitou pozici v Polsku ministr zahraničí Józef Beck.[2]

Na počátku druhé světové války v roce 1939 bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem. Během války bylo zničeno mnoho polských měst (zejména Varšava po Varšavském povstání) a jeho území se stalo hlavním dějištěm holocaustu. Po válce SSSR většinu svého původního záboru anektoval a Polsko bylo naopak rozšířeno o západní „nová území“ až po hranici s Německem na Nise a Odře.

Po válce došlo ke konečnému vytyčení hranic, růžové oblasti, patřící k Německu byly předány Sovětským svazem do správy nově vzniklé Polské lidové republice. Jednalo se o pokus urovnat vztahy, provést jakési „odškodnění“ za šedivá území, která byla - bez legitimního vyhlášení války - zabrána na začátku války Sověty. Modrou barvou jsou vyznačeny demarkační linie.

Po válce se Polsko pod sovětským vlivem stalo komunistickým státem. Poznaňské povstání roku 1956 bylo násilně potlačeno. V roce 1980 byly po vlně stávek vytvořeny nezávislé odbory Solidarita (Solidarność), které se postupně staly důležitou politickou silou a nakonec zvítězily v prvních postkomunistických volbách v roce 1989. Po pádu režimu na konci 80. let Polsko přijalo šokovou terapii s cílem transformovat svoji ekonomiku. V roce 1999 se země stala členem Severoatlantické aliance (NATO) a je jednou z 10 zemí přistoupivších k Evropské unii v květnu 2004.

[editovat] Geografie

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Polska.

Kromě jižních oblastí je většina státu pokryta rozsáhlými nížinami a rovinami Polské nížiny. Téměř 3/4 území leží do 200 m n. m.

Severní Polsko vyplňují Pomořanská i Mazurská jezerní plošina jako pozůstatek pleistocenního zalednění; místy se na pobřeží vyskytují i písečně přesypy a kosy. Středovýchodní a jihovýchodní část tvoří nízké vrchoviny Malopolská vrchovina a Lublinská vrchovina. Jih Polska prostupuje v příhraniční pás prvohorních horských masivů Jizerské hory, Krkonoše, Góry Sowie, pískovcové Stolové hory, Bystřické hory a Masiv Králického Sněžníku. Třetihorní Karpaty zahrnují pohoří Vysokých a Nízkých Beskyd, Tatry a Bukovské vrchy. Tatry dosahují v Polsku téměř 2500 m n. m.

Polsko má velmi hustou říční síť. Největší splavné řeky Visla a Odra odvádějí vodu asi z 90 % území Polska do Baltského moře. Je zde velké množství jezer a přehradních nádrží. V Tatrách leží vysoko položená jezera (plesa) ledovcového původu.

Charakter podnebí je na styku kontinentálního východoevropského a oceánského středoevropského typu. Jsou zde dlouhé chladné zimy s vydatnými sněhovými srážkami a horká vlhká léta. Průměrná lednová teplota činí -3°C, červencová 18 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 mm, klesá od severu k jihu a východu, naopak vzrůstá v horách, kde dosahuje až 1200 mm.

[editovat] Ochrana přírody

Krajina v severovýchodním Polsku

Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km² území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků:

Babiogórski, Białowieski, Biebrzański, Bieszczadzki, Bory Tucholskie, Drawieński, Gorczański, Gór Stołowych, Kampinoski, Karkonoski, Magurski, Narwiański, Ojcowski, Pieniński, Poleski, Roztoczański, Słowiński, Swiętokrzyski, Tatrzański, Ujście Warty, Wielkopolski, Wigierski, Woliński

[editovat] Obyvatelstvo

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Polska.

Druhá světová válka drasticky omezila etnickou pestrost předválečného Polska. Po 1. světové válce tvořili Poláci 69% populace, nyní je to zhruba 97%. Byl to výsledek deportací a dalších genocid za 2. světové války.

Velký pokles zaznamenala v posledních letech porodnost, navzdory tomu, že se jedná o jeden z nejvíce katolických států Evropy a byl zde obnoven zákaz potratů.

[editovat] Města

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam polských měst.

   Město Polský název Vojvodství Počet obyvatel (2007)
Varšava – centrum města
Krakov – Sukiennice
Gdańsk
1. Varšava Warszawa Mazovské 1 702 139
2. Krakov Kraków Malopolské 754 624
3. Lodž Łódź Lodžské 747 152
4. Vratislav Wrocław Dolnoslezské 634 630
5. Poznaň Poznań Velkopolské 564 951
6. Gdaňsk Gdańsk Pomořské 456 658
7. Štětín Szczecin Západopomořské 409 068
8. Bydhošť Bydgoszcz Kujavsko-pomořské 363 468
9. Lublin Lublin Lublinské 353 483
10. Katovice Katowice Slezské 314 500
11. Białystok Białystok Podleské 294 830
12. Gdyně Gdynia Pomořské 251 844
13. Čenstochová Częstochowa Slezské 245 030
14. Radom Radom Mazovské 225 810
15. Sosnovec Sosnowiec Slezské 224 244
16. Toruň Toruń Kujavsko-pomořské 207 190
17. Kielce Kielce Svatokřížské 207 188
18. Gliwice Gliwice Slezské 198 499
19. Zabrze Zabrze Slezské 190 110
20. Bytom Bytom Slezské 186 540

 

Nejvýznamnější aglomerace jsou katovická a varšavská, z nichž každá má přes 2,5 miliónu obyvatel. Další větší aglomerace vznikla okolo Krakova a Lodže. Přímořská města Gdyně, Sopot a Gdaňsk tvoří tzv. Trojměstí.

[editovat] Administrativní dělení

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Polska.
Polská vojvodství

Od 1. ledna 1999 má Polsko trojstupňové členění na vojvodství (województwo), okresy (powiat) a obce (gmina). Vzhledem k rozdílnosti chápání českého výrazu „obec“ oproti polskému – gmina je spíše ekvivalentní působnosti pověřeného obecního úřadu – se v článcích používá výraz gmina.

Polsko se dělí na následujících 16 vojvodství:

[editovat] Kultura

[editovat] Kulturní dědictví UNESCO

[editovat] Literatura

Franciszek Kostrzewski: Sběr hub. Ilustrace Mickiewiczova Pana Tadeáše, ca 1860.
Stanisław Ignacy Witkiewicz, zvaný Witkacy, byl nejen spisovatel; zabýval se také malířstvím, teorií umění či filosofií

Polská literatura se objevuje ve středověku při christianizaci země. První polské literární památky jsou psány latinsky; jedná se především o životopisy svatých, kázání a liturgické písně, dopisy a kroniky, objevují se polské překlady bible. Za nejstarší původní text v polštině je považována mariánská píseň Bogurodzica z doby okolo roku 1300.[3]

Také v renesanční literatuře dominuje nejprve latina, od poloviny 16. století se objevují polská díla Mikołaje Reje, Łukasze Górnického a zejména Jana Kochanowského, proslulého tvůrce frašek. S příchodem baroka opět sílí náboženská literatura, jejíž část byla spjatá s působením jezuitů. V osvícenství se objevuje kromě typických žánrů klasicismu také naučná a politická literatura; v této době vynikali např. Ignacy Krasicki, později J. U. Niemcewicz a Jan Potocki.

Slavným obdobím polské literatury byl romantismus, jehož tvorba, ovlivněná romantismem německým a anglickým, byla poznamenána zánikem polské státnosti a často nesla mesianistické rysy. Spadá sem Adam Mickiewicz (s významným veršovaným eposem Pan Tadeáš, 1834), Juliusz Słowacki, Zygmunt Krasiński, Cyprian Kamil Norwid a další. Mnozí autoři se inspirovali lidovou poesií a legendami. Po neúspěšném Lednovém povstání (1863) se situace mění a začíná převládat realismus – v Polsku se hovoří o období pozitivismu, jemuž dominují Bolesław Prus, Henryk Sienkiewicz a Eliza Orzeszkowa a jejich historické, společenské a psychologické romány; v poezii a literatuře pro děti vynikla Maria Konopnicka.

V závěru 19. století dochází ke krizi pozitivistické ideologie a angažovanosti; důraz je kladen na autonomii umělce, objevují se modernistické směry (dekadence, parnasismus apod.), spojené v tzv. hnutí Mladé PolskoMłoda Polska[4] (Stanisław Przybyszewski, Jan Kasprowicz, Leopold Staff a další; realistický směr udržuje Władysław Reymont). V meziválečném období vystupují významní autoři Witkacy, Bruno Schulz (oba tragicky předčasně zemřelí), dále Julian Tuwim a světově známý Witold Gombrowicz.

Další vývoj literatury byl poznamenán vpádem nacistů a pozdější komunistickou diktaturou; někteří autoři volili emigraci (Gombrowicz, básník a esejista Czesław Miłosz, dramatik Sławomir Mrożek, později také Zbigniew Herbert), jiní se snažili prosadit ve ztížených podmínkách – např. spisovatel sci-fi Stanisław Lem, dramatik Tadeusz Różewicz, publicista Ryszard Kapuściński.

V 90. letech se ve změněných poměrech objevují nová témata (např. homosexualita, feminismus, drogy) a autoři – Stefan Chwin, Olga Tokarczuk, Manuela Gretkowska, Marcin Świetlicki, Andrzej Stasiuk, autor fantasy Andrzej Sapkowski a další. K nejmladší generaci polské literatury patří Dorota Masłowska, Wojciech Kuczok, Michał Witkowski či Jacek Dehnel.

Polsko má 4 laureáty Nobelovy ceny za literaturu: Henryk Sienkiewicz, Władysław Reymont, Czesław Miłosz, Wisława Szymborska. Mezi významné polské ceny patří cena Nike či cena Kościelských.

[editovat] Film

Polsko zrodilo poměrně mnoho slavných filmových režisérů, mezi něž patří Andrzej Wajda (sedmkrát nominovaný na Oscara), Krzysztof Zanussi, Agnieszka Holland, Krzysztof Kieślowski, Roman Polański, Jerzy Kawalerowicz, Andrzej Munk. V Lodži, kde roku 1899 vznikl první stálý biograf, funguje dnes známá filmová škola.

[editovat] Hudba

Mezi nejznámější polské hudební skladatele patří:[5] Fryderyk Chopin, Karol Szymanowski, Krzysztof Penderecki, Zbigniew Preisner, Wojciech Kilar, Ignacy Jan Paderewski, Henryk Wieniawski, Krzysztof Komeda, Stanisław Moniuszko, Jan Kaczmarek. V populární hudbě se za hranicemi Polska prosadili např. Czesław Niemen, Maryla Rodowicz, Jacek Kaczmarski či nejrůznější hudební skupiny mnoha žánrů.

V Polsku se každý rok pořádá nespočet hudebních festivalů. Mezi nejpopulárnější z nich patří Krajowy festiwal Piosenki Polskiej, Sopot Festival, Coke live music festival, Heineken Opener Festival, Sopot Top trendy Festival. Důležitý je festival současné hudby Warszawska Jesień (Varšavský podzim).

[editovat] Věda a vzdělání

Mezi proslulé polské vědce patří: Mikołaj Kopernik (astronom), Marie Curie-Skłodowska (laureátka Nobelovy ceny za fyziku a chemii), Bronislaw Malinowski (antropolog), Stefan Banach a Kazimierz Kuratowski (matematici), Roman Ingarden a Leszek Kołakowski (filosofové).

Největší vysokou školou je Varšavská univerzita, založená roku 1816, mnohem starší je však Jagellonská univerzita v Krakově, založená roku 1364 (po Univerzitě Karlově je tak druhou nejstarší ve střední Evropě). Studium na veřejných školách je bezplatné. Zajímavostí z dějin polské vzdělanosti je zřízení Komise národního vzdělání v roce 1773, považované za první ministerstvo osvěty v dějinách.[6]

[editovat] Výtvarné umění

[editovat] Sport

Současnými známými sportovci jsou například Adam Małysz (skokan na lyžích), Justyna Kowalczyk (běžkyně na lyžích), Robert Kubica (závodník F1), Ebi Smolarek (fotbalista), Jerzy Dudek (fotbalista), Artur Boruc (fotbalista), Agnieszka Radwańska (tenistka), Tomasz Gollob (plochodrážník), Tomasz Adamek (box), Otylia Jędrzejczaková (plavkyně).

[editovat] Svátky

[editovat] Hospodářství

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Polska.

Polsko patří k vyspělým státům bývalého sovětského bloku s vysokým Indexem lidského rozvoje - což je snaha o vyjádření kvality lidského života na území určitého státu, s ohledem na gramotnost, vzdělání, průměrnou délku života, HDP, porodnost a další faktory vypracované OSN. Roční HDP se v Polsku pohybuje kolem US$ 678,6 mld. Export se týká hlavně Německa a to z 30%, Itálie 6,1%, Francie 6%, ČR 4%. V importu znovu převládá hlavně Německo z 24%, Itálie 7%, Ruska 7%, Francie 6%, Čína 4%.

Polsko je průmyslově-zemědělský stát s významnou těžbou nerostných surovin. Poměrně úspěšně provedený přechod od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu způsobu hospodaření.

Hlavní průmyslová odvětví jsou těžební průmysl, strojírenství (osobní auta, autobusy, lodě), hutnictví, chemický, elektrotechnický, textilní a potravinářský průmysl. Těží se černé a hnědé uhlí, měď, olovo, zinek, sůl, síra, magnezit, kaolin a menší množství ropy a zemního plynu.

V zemědělství převažuje rostlinná produkce nad živočišnou. Orná půda představuje skoro 1/2 plochy státu, louky a pastviny 13 % a lesy 30 %. Pěstuje se pšenice, žito, ječmen, len, oves, brambory, cukrová řepa, řepka, chmel, ovoce a zelenina. Polsko je v produkci žita, lnu, brambor a cukrové řepy na 2. místě v Evropě (po Rusku). Chovají se prasata, skot, ovce, koně a drůbeže. Význam má i rybolov. Produkuje se vlna, med a rybí výrobky. Významná je i těžba dřeva.

Dálnice A4 (670km) v jižní části Polska tvoří část mezinárodní spojnice E40. Navazuje na německou část dálnice A4 ze směru Drážďan, v polsku pokračuje přes města Lehnice, Wroclaw, Opole, Krakov, Tarnov a Řešov až k hranicím Ukrajiny. Další nová dálnice navazující tentokrát na mezinárdní dálnici E30 je dálnice A2 (610 km),která vede ze směru Berlína přes města: Poznan,Konin,Lodž,Varšava,Siedlce a táhne se až k hranicím s Běloruskem. Další dálnicí je A1 (568km), která je částí mezinárdní trasy E75, ta vede přes města: Gdansk, Torun, Lodž, Glivice a severní Slezsko. Dálnice A18 (78km) vede přes Olštyn a Krzyzow. Dálnice A6 (21,6 km),která vede přes Kolbaskowo a Rzesnici a dálnice A8(26,78km) přes Bilany-Wroclawske a Wroclaw. Největšími námořními přistavy jsou Szczecin a Gdańsk.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

  1. a b Kolektiv: Encyklopedie zeměpis světa, Praha 1994, ISBN 80-901727-6-8, s. 329.
  2. FASORA, Lukáš. Dějiny Polska v meziválečném období. Brno : CERM, 1999. Dále jen Fasora (1999). ISBN 80-7204-121-5. s. 3-12.
  3. Moravia magna: Bogurodzica dziewica
  4. ŠTĚPÁN, L. a kol.: Slovník polských spisovatelů. Praha: Libri 200,. s. 39n.
  5. Seznam polských skladatelů podle počtu zmínek na internetu
  6. Norman Davies, God's Playground: A History of Poland, Columbia University Press, 2005, ISBN 0-231-12819-3, Google Print, p.167

[editovat] Související články

Coat of arms of Poland-official.png Související články obsahuje
Portál Polsko

[editovat] Externí odkazy

Instituce
Stránky o Polsku

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář